Foodparade - Troja

Foodparade si na víkend evidentně objednalo krásné počasí, nabídka restaurací je víc než lákavá, což dohromady naznačovalo příslib dobře stráveného odpoledne v zahradách Trojského zámečku na druhém ročníku tohohle festivalu jídla. A taky že jo! Odpoledne jsme si opravdu krásně užili a jestli ještě váháte se zítřejší návštěvou, určitě doporučuju vyrazit.

Foodparade je alternativou pro květnový Prague Food Festival a sám pořadatel, Chefparade, se nijak netají tím, že to vlastně PFF nedělá úplně dobře a jejich cílem je udělat to mnohem líp, záživnější i dostupnější pro lidi. To je cíl, kterému se nedá nefandit, takže si dovolím i trochu srovnat obě akce.

Co na první pohled praští do očí je prostor. Asi bylo na Foodparade míň lidí, zvlášť teda lehce po jedenácté, kdy jsme dorazili bylo příjemně nezalidněno, ale i tak mám za to, že u Trojského zámečku je to prostornější, stánky nejsou tak naplácnuté na sebe (je jich tam taky o něco míň). Zároveň z jednoho konce na druhý je to kousíček, takže když se chcete ještě někam vrátit, není to taková otrava. I rozestavení stánků je přehledné. A s jistotou jsme obešli všechny, u PFF takovou jistotu nemám (ale zas je jich tam fakt víc).

Chef

Cenově je jeden Chef na Foodparade za 10 Kč, Grand na PFF za 20. Některá jídla na Foodparade ale asi zase stojí na Chefy víc (ale ne dvojnásobně). Rozdíl je každopádně v porcích, na Foodparade jsou znatelně větší. V některých případech se to skoro dalo považovat za normální porci (třeba thajské nudle z Občanské plovárny nebo žebra v Kavárně Adria). Pár stánků má i nějakou ochutnávku zdarma. Takže jestli jsme z PFF odcházeli s otázkou kam zajdeme na oběd, odtud jsme odcházeli slušně řečeno pěkně přežraný.

Doubleshot - Cappuccino a cupcake

Konečně největším rozdílem je samotné stolování a odpočívání po jídle. Zatímco na PFF dostanete u vchodu umělohmotný příbor, který celou dobu (resp. dokud ho neztratíte nebo nezlomíte) musíte tahat s sebou, na Foodparade dostanete u každého stánku čerstvý opravdový příbor. Stolečků je podstatně víc, jak k stání, tak k sezení. Ani jednou jsme neměli problém, že bychom jídlo neměli kde sníst. Odpočinout si jde i u kašny a na trávník se smí nejen šlápnout, ale normálně se tam i leží. Zatímco z PFF jsme odcházeli vyčerpaní a otrávení z davu, na Foodparade jsme strávili pět hodin, odcházeli jsme v pohodě, dobře najedení a s jistotou, že jsme viděli vše, co tam bylo. Jestli se ale PFF vyčítají malé a drahé porce, Foodparade bych trochu vyčetla zase zbytečně velké porce. Přecijen bych to radši měla za degustaci než za bohapustou přežíračku. Mrzí mě, že Dock House bude jen v neděli, tak si ten steak dejte za mě!

Máneska - tatarák

První byla Máneska. Podařilo se nám vyrazit bez snídaně, takže abychom začali jaksepatří, dali jsme si čerstvý tatarák ochucený pikantní marinádou s mangem (celkem zajímavá příchuť) s topinkami. A protože snídaně má být vydatná, pokračovali jsme s entrecôte z Anguse s omáčkou Chimichurri a domácími hranolkami. Výborné. Z Mánesky si na sobotu prý připravili 35 kilo býčků, pozvali nás na návštěvu do restaurace a přidali slevový kupón na 200 Kč. Už se tam těším!

Máneska - Entrecote

Doubleshot. Ano – chybička v pořadí se vloudila. Dali jsme si cappuccino a cupcake s baileys. Tady to byla sázka na jistotu, špatně to dopadnout nemohlo a nedopadlo.

Doubleshot

Molekulární kuchyni nabídnul ChuťPoint. Znám, takže jsem vynechala. Ale zkuste nitro cappuccino v tekutém dusíku (kousnete a bude se vám kouřit z pusy) nebo alko curacao s džusem a třešničkou v kostce. Večer měl být svítící okurkový salát, to už jsme ale byli doma.

Chuťpoint - molekulární kuchyně

Jinak v nabídce byly i normální věci – sušené klobásky a sýry a taky prasátko. Mělo před upečením 22 kilo a bylo tam takových ještě dalších 5.

Chuťpoint - sele

Co jsme tu ale ochutnali byl pečený bourec morušový. Celkem fajn záležitost, chutná jako oříšky a na rozdíl od kobylek z PFF to nemá nožičky, které by zalezly mezi zuby.

Chuťpoint - bourec morušový

U Modré kachničky jsme si vzhledem k mé oblibě v mase z méně běžně dostupných druhů dali uzenou jelenní kýtu s omáčkou z jeřabin. Tohle mě nijak nenadchlo, ani jelen, ani jeřabiny. Trochu lituju, že jsme si nedali kachničku.

U Modré kachničky - jelenní kýta

V Kavárně Adria jsme na ochutnání dostali dobrou jehněčí klobásku. Z jídla jsme si vybrali roast beef s křenem „silným jak kráva“ (to cituju). Místní kuchař byl vůbec trochu od rány, prý tři dny nespali, protože nevěděli, kolik masa na Foodparade připravit, nakonec vzali od každého deset kilo. My byli třetí, kdo si tam něco koupil, takže prý naše obavy, že je toho málo zatím nejsou na místě, ale kdyby maso došlo, dojedou pro další.

Kavárna Adria - roast beef

Na PFF jsem burgeru z Krystal Mozaika Bistro odolala, tady už to nešlo. Nemůžu si pomoct, oni ty burgry mají strašně dobré, hlavně ta sladká cibulka. Stračena beef burgerů v medové housce na sobotu připravili 400, na PFF jich prý prodali za 3 dny 1800. Tenhle burger si určitě dejte. A ubrousek k tomu. Nebo radši dva.

Krystal Mozaika Bistro - stračena burger

V La Bottega di Finestra / La Bottega di Aromi jsme si dali Mozzarelu s caponatou, samozřejmě výborné. Mimochodem měli k tomu ten jejich super Aromi chleba, co vydrží asi týden (a stojí asi 120 Kč).

Jestli máte rádi foie gras, to z New York Café s domácími brioškami a jablečným pyré se skořicí bylo fajn. Dostali jsme tu jen tak mimochodem i super smetanový jahodový koktejlík.

New York Café - foie gras

Nastal čas na dezert a do cesty nám přišla Cukrárna Saint Tropez. Těžce jsme z nabídky dortů vybírali, jisté bylo jen to, že si nedáme atrapu třípatrového dortu s růžičkami, která zabírala půl stánku. V Saint Tropez nejlíp umí čokoládové věci, takže jsem výběr zúžili na čokoládové. Vybrali jsme jeden z hořké čokolády a druhý s pěnou z bílé čokolády, vanilkovým krémem a malinovým pyré (ten mi chutnal o dost víc). Zanechali jsme tam malinový cheesecake nebo sacher, který dorazil o pár minut později. Pak jsme se ale ještě vrátili pro malinovou a mangovou zmrzlinu, neskutečně barevné a neskutečně dobré. Obě.

Cukrárna Saint Tropez - dorty

V průběhu odpoledne jsme vypili hodně True Tea. Je fajn, i když nám řekli „Tohle je jako když si uděláme čaj doma, akorát my ho dáváme do lahviček a prodáváme“. Ale není to jen tak. Čaj dělají bez konzervantů, z 8 gramů lístků na litr, zatímco běžné čaje z lahviček jsou z 1 gramu koncentrátu (což je vylouhovaný odpad z čajových lístků). Nejradši mám Green Rooibos, je z Jižní Afriky a má na něj exkluzivitu jediný dodavatel z Rotterdamu. Druhý favorit je Yerba Maté, dělají ho na kouři z eukalyptu a je to znát i na chuti (na patře je cítit něco jako chuť tabáku). Ale i obyčejný Green tea je dobrý. Zvlášť v tom horku jsou tyhle opravdové čaje, které jsou osvěžující i když nejsou ledově vychlazené, neocenitelné. Tyhle čaje už tu budou asi dva roky, k dostání jsou třeba v Café Imperial, v Al Cafeteru nebo v Českém Gruntu. Přes internet je prodává Víno Klub.

True tea

Dobrý Cider nám pak ještě načepoval cider z Anglie a Francie.

Dobrý cider

Občanská plovárna nabídla thajskou kuchyni. Porce nudlí jsou tak velké, že jsme radši vynechali. Dali jsme si ale obalované krevety. Trochu mě zaskočila (nízká) cena. 5 velkých krevet za 5 Chefů. Ještě jsme se pro ně později vraceli, ale už došly.

Občanská plovárna - krevety a thajské pivo

A protože krevety jsou bezva, další jsme zkusili v Le Patio. V nabídce byly jedny smažené na másle s curry lístky a jedny studené s kurkumou a česnekem. Nechali jsme si naložit kombinaci obojího, s basmati rýží. Na másle byly o dost lepší. Ty s kurkumou dost pálivé.

Le Patio - krevety

Mercato mělo mušle a ryby. Koupili jsme grilovanou pražmu, já vynechala. Prý tam mají nejlepší všechno. Bojím se, že kdybych rybu nepochválila, kuchař od rány by mě asi nenechal dožít rána.

Mercato - grilovaná ryba

Dezertů není nikdy dost, tak jsme šli zkusit ještě stánek Glaister’s Chocolate Truffles s čokoládovými lanýži. Maličkých lanýžů bylo připraveno 1300 (prý jich Lucie dokáže udělat i 2000 za den, nechápu). Roztomilý je, že stánek obsluhovala marketingová manažerka, zkrátka proto, že ji to baví. Taky by mě bavilo prodávat čokoládu.

Glaister chocolates

A co chutnalo vám?

Kategorie: Nezařazené

Zanechte komentář