Petr Koukolíček

Náhodou jsem se přichomýtla k asi hodinovému povídání Petra Koukolíčka, toho času šéfkuchaře v Chuťpointu, o tom, jak dobře zvládnout obchodní schůzku v restauraci. Bylo to zábavné, a protože jsme se dost ptali, dostali jsme se i k diskuzi o franšízách jako je Colloseum a Potrefená husa a jejich nekonzistentní úrovni v jednotlivých podnicích. Došlo i na nějaké ty drby, ale tím to tu zatěžovat nebudu, koho to zajímá.

  • Vybíráme klidnější restauraci, ne tu, kam chodíme běžně na obědy, pokud to zrovna není nátlaková akce, půda by měla být neutrální a to „ta naše“ restaurace plná kolegů, kde personál předem ví, co si dáte, určitě není.
  • Je dobré, domluvit se předem, jak (čím) na schůzku přijedeme, zejména kvůli pití. Ideální samozřejmě je, když všichni dorazí bez auta a mohou si dát skleničku na uvolnění atmosféry.
  • V restauraci partnerovi necháme vybrat místo.
  • Není úplně nejlepší nápad dávat si jídlo, s kterým je předem jasné, že to bude skřípat, srkat (ústřice), skákat (šneci), cákat (špagety). To samozřejmě neplatí v případě, kdy si oba dají totéž, protože to zbožňují (případně byla schůzka domluvená přímo „jdeme na ústřice“).
  • Kouřit jít až po jídle, pokud je to opravdu nutné. Pokud kouří oba, je to ideální příležitost jak přerušit obchodní jednání a trochu zvolnit.
  • Není dobré chytračit, když něčemu nerozumíte (třeba vínu). Stejně tak obchodního partnera raději neopravujte, když se lehce gastroznemožní.

A co vy? Vyškolilo vás nějaké vlastní faux-pas k dalšímu tipu?

Kategorie: Gastrosemináře

Zanechte komentář

Komentářů: 1

1
5. dubna 2012Sibyla

Tip z druhé strany: nedělat si z personálu sekretářku. Pokud si nepřejí být rušení, jde o to slušně požádat, ale personál nemusí tušit, že se jedná o pracovní schůzku a obsluhuje „normálně“, a občas trpí nepříjemnými pohledy a gesty „teď ne“. Citlivý personál se to samozřejmě snaží odhadnout, ale jednodušší pro obě strany je se domluvit. Zákazníci, co si z podniku dělají kancelář, nikdy se nepodívají do lístku a chodí jen na neperlivou vodu nejsou oblíbení. Zvlášť pokud přijdou věty víte-kdo-já-jsem ve stylu: „Mám tu domluvenou schůzku v deset hodin.“ (No a co?) nebo „Přišel už pan XX?“ (Pan XX není stálý host a ani nemá rezervaci…)