Crowns - Taste of London

Vyrazit na Londýnský food festival Taste of London jsme se rozhodli krátce po Prague Food Festivalu, který nás opět trochu zklamal. Hlavně proto, abychom teda dokázali pochopit, jestli to Prague Food Festival dělá už pár let ne moc dobře proto, že jsou to břídilové, anebo to prostě lépe dělat nejde. Ale taky samozřejmě proto, že v Londýně je řada špičkových restaurací a je to zkrátka hezký (gastro) výlet. Nebudu vás napínat, na Taste of London se mi líbilo moc. Udělat festival jídla, který si lidi užijou tedy opravdu jde!

Jahody s bílou čokoládou

Desátý ročník Taste of London proběhl na konci května v Regent’s Parku. Trvá čtyři dny, od čtvrtka do neděle, v sedmi čtyř nebo pětihodinových blocích (vstupenky se vždy kupují na konkrétní blok). Hlavním partnerem jsou už tradičně British Airways, takže u vchodu vás přivítají “letušky”. Své kuchařské umění tu představilo 37 restaurací, což není o tolik víc než v Praze, tam jich bylo 24. Každý podává tři různá jídla, z nichž jedno je někdy dezert (ale není to pravidlem, často klidně třikrát maso) a jeden “icon dish”.

Crowns a ceny

Crowns je festivalová měna, podobně jako české grandy. Za libru jsou 2 crowns. Ceny byly tak 8 až 12 crowns za klasický dish (dezerty nebo saláty většinou za 6), icon dish tak 14 až 20, ale některé se vyšplhaly i na 50. Těžko se mi to takhle srovnává, ale řekla bych, že je to i levnější než v Praze, když srovnám reálné ceny v restauracích s festivalovou nabídkou, tak tady je to asi opravdu víc o tom, že ochutnáte levněji. Nakoupili jsme každý crowns za 40 liber (plus vstupenka za 28 liber) a bohatě to vystačilo (asi by nám zbylo, kdybychom to dopustili). Festivalová nabídka je v průběhu Taste of London také často dostupná přímo v restauracích a restaurace nabízí své letáčky s akčními nabídkami.

Zázemí

Regent’s Park nabízí hodně prostoru, díky čemuž je to celkem komfortní i pro tisíckovky návštěvníků, kteří sem dorazí. Menší davy se tak tvoří jen u některých stánků, ale nevznikají neprůchozí místa. Kolem stánků vedou umělé chodníčky, na velkých travnatých plochách před stánky je spoustu místa u (barových) stolů, místy je i spousta místa k sezení. Když je sucho, dá se sedět normálně na trávě. Zkrátka není nejmenší problém mít jídlo hned kde sníst, v klidu, bez davu.

Taste of London

Taky je po ruce vždy dost velkých odpadkových košů a pořadatel má lidi na sklízení ze stolečku, takže nikde nevzniká nepořádek. A člověk se nemusí ani bát jít na záchod, žádné fronty a na podmínky luxusní.

Stánky a zábava

Taste of London - živá hudba

Co dělá na první pohled Londýnský festival krásnější, než je ten pražský je obsah. V Praze jsou to restaurace, nějaké kulinářské show a několik málo stánků partnerů (kteří jsou tu pak typicky téměř jediným dodavatelem nápojů). V Londýně je to opravdový festival jídla. Prostor tu mají všechny s jídlem související oblasti a mohou to být klidně i malé domácí marmelády, nejen velkovýrobci.

Taste of London - škola vaření

Na výběr tu bylo spoustu druhů pití – pivo, víno, šampaňské i rum nebo whisky. Další stánky nabízely pečivo, čokolády, cupcaky nebo zmrzlinu. Bylo tam taky něco jako malý farmářský trh. Malé stánky s domácími výrobky na jaké si jen vzpomenete – klobásky, sýry, marmeládky, oleje, atd. U stánků se dá platit pomocí crowns, ale i standardně librami.

Taste of London - pečivo

Hodně dobrůtek (opravdu hodně) dávají zůčastněné firmy jako ochutnávku zdarma. Nepromarnili jsme tedy možnost a ochutnali sýry, karamelový rum, whisky (s předskokanem ve formě moc dobré čokolády), jakési ovesno-ovocné právě upečené placky nebo kafe. U brazilského stánku jsem nadšeně přijala celou plechovku mé oblíbené guaranové limonády.

Ovoce v Taste of Thailand

Kromě brazilských stánků se prezentovaly i jiní zahraniční producenti, z našich tam byl velký státek Pilsner Urquell s pivem a preclíky. S exotickou kuchyní tu byl (již poněkolikáté) celý komplex stánků Taste of Thailand, kde byly zase nejen restaurace, ale i stánky třeba s ovocem.

Taste of Thailand

Svůj prostor tu mají nejen jídla, ale vše, co s jídlem souvisí. K dostání jsou kuchařské knihy, kuchyňské potřeby, prezentují se kuchařské kurzy. Celým dnem provází několik kulinářských show a exhibicí, doprovodný program zahrnuje i živou hudbu. Celé je to opravdu mnohem větší show a je tu mnohem víc věcí, které chcete vidět nebo ochutnat než v Praze.

Stánek Pilsner Urquell

Restaurace

Jasně, v Londýně jsou špičkové londýnské restaurace, mezi kterými je i spoustu těch s michelinskými hvězdami, to v Praze nemáme. Samotné jídlo je skvělé, ale neřekla bych, že nesrovnatelné s pražským festivalem. Fakt je, že v Praze jsem párkrát narazila na něco, co nebylo moc dobré, v Londýně se mi to nestalo. Ale to může být jen náhoda, určitě jsme neochutnali všechno. Viditelně lepší se mi zdála úroveň dezertů, nemůžu si pomoct, v Praze mi přijdou často podprůměrné nebo řešené nějakým bezbolestným způsobem, hlavně aby tam ten dezert byl. Výsledkem jsou pak často věci jako nepovedená panna cotta nebo jiná pudinková hmota a celkem obyčejné pěny nebo kopečky zmrzliny. V Londýně dezerty opravdu stály za řeč.

Gaucho

Restaurace jsou umístěné do velikých stanů, většinou po několika, často pohromadě podle majitele / šéfkuchaře. Ty zastřešují i dostatečný prostor před, takže kdyby pršelo, při čekání na jídlo nezmoknete. U každé restaurace se jídlo rovnou už jen servíruje, zázemí (které je fakt velké a s poměrně slušným vybavením) si ani nevšimnete, pokud po něm nekoukáte. Prostor stánků je vyzdobený, buď nějakými prezentačními malůvkami a nabídkami nebo fotkami jídel a prostředí restaurace samotné. Z vydávání jídla často také dokázali udělat slušnou show, na jehněčí mě přivolalo odpočítávání posledních kousků těsně před zavíračkou. A frčí to fakt rychle, žádné dlouhé čekání.

Ovoce - Pakistán

Festivalové talířky jsou papírové, příbory plastové. Některé restaurace mají ale vlastní porcelánové talířky. Co je super, i když lehce plýtvání, že příbory dostanete u každého stánku.

Mezi prezentujícími restauracemi byly známá jména, třeba argentinská restaurace Gaucho, Barbecoa Jamieho Olivera nebo Maze a Savoy Grill Gordona Ramseyho. Víc o restauracích a tom, co jsme ochutnali ještě bude v příštím článku, musíte počkat :-)

Doporučuju?

Rozhodně ano! Fakt mě to bavilo nadchlo, užili jsme si krásné odpoledne (naštěstí ani nepršelo), viděli a ochutnali spoustu dobrých věcí. Strávili jsme tam celých pět hodin, tedy úplně maximální možnou dobu, odcházeli jsme, když se zavíralo. Klidně bych tam ještě vydržela. Maurera jsme tam nepotkali, tak nevím, jestli si třeba vezme příklad a Prague Food Festival bude příště lepší. Spíš trochu sázím, že se k téhle úrovni pokusí přiblížit Foodparade.

A co vy? Byli jste na nějakém food festivalu v zahraničí? Kde? Jaké to bylo? Nebo se někam teprve chystáte? S jakýmkoliv doporučením honem sem! :-)

Kategorie: Nezařazené

Zanechte komentář